Čtyři unikátní testovací vozy, které posouvaly pneumatiky

Většina konceptů vzniká jako přehlídka designového směru nebo nových technologií. Tyto čtyři vozy však měly jiný účel: vznikly výhradně pro testování a propagaci nových pneumatik. Každý z nich přitom vypráví vlastní příběh o technice, sponzorství a důkladném ověřování.

Carroll Shelby zpočátku Mustang příliš neuznával a označoval ho za „auto pro sekretářku“. Lukrativní smlouva s Fordem ho však přesvědčila k vývoji výkonných verzí. Po uvedení modelů GT350 v roce 1965 a GT500 o dva roky později využil Shelby své pozice západního distributora Goodyearu k propagaci nové, levnější řady pneumatik Thunderbolt. Výsledkem byl unikátní Super Snake. Bílý lak s modrými pruhy ve stylu Le Mans, známými ze sériových vozů, skrýval pod kapotou závodně naladěný sedmilitrový osmiválec – stejný základní motor, jaký používal Ford GT40 Mk II. Shelby usedl za volant Super Snake s výkonem udávaným mezi 500 a 600 hp, aby předvedl schopnosti a odolnost nových pneumatik. Původně plánoval omezenou sérii, Super Snake však zůstal jediným exemplářem.

Stroje postavené přímo pro testování pneumatik

Francouzský Michelin posunul myšlenku pojízdné testovací laboratoře do extrému v roce 1972. Tehdy vlastnil podíl v Citroënu a nechal postavit desetikolového obra založeného na kombi Citroën DS, určeného k ověřování pneumatik pro autobusy a nákladní vozy ve vysokých rychlostech a při velkém zatížení. Vůz nazvaný PLR – zkratka francouzského názvu Poids-Lourd Rapide – měřil 2,45 m na šířku a 7,2 m na délku a poháněly ho dva osmiválce Chevrolet o objemu 5,7 litru. Jeden motor poháněl samotný vůz, druhý roztáčel speciální testovací kolo umístěné uprostřed podvozku. Toto centrální kolo bylo možné za jízdy spustit na vozovku, zatímco nastavitelný odklon kol (camber) a systémy proměnného zatížení měnily síly působící na pneumatiku. Desítky senzorů zaznamenávaly podrobné údaje. PLR, přezdívaný stonožka, testoval několik generací pneumatik až do začátku 80. let. Dnes je uložen v muzeu Michelin ve Francii.

V 90. letech přinesli němečtí tuneři do vývoje pneumatik odlišný přístup. Gemballa, dílna nedaleko Stuttgartu známá radikálními přestavbami Porsche, dostala v roce 1996 od německého výrobce pneumatik Fulda za úkol představit novou vysoce výkonnou řadu Extremo. Gemballa si vybrala Porsche 911 generace 993 a výrazně ho upravila: dostalo rozšířenou karoserii, přepracovanou příď a odnímatelnou střechu, která z vozu dělala roadster i speciální kupé. Vzduchem chlazený plochý šestiválec dostal dvojici turbodmychadel a výkon zhruba 500 koní. Projekt vzbudil takový ohlas, že si bohatý sběratel ze Středního východu objednal druhý exemplář naladěný na přibližně 600 koní.

Fulda se v roce 2004 vrátila s další pozornost budící zakázkou. Tentokrát si u Maybachu objednala unikátní vůz pro prezentaci pneumatik Karat Exelero. Maybach Exelero navrhl Frederic Burckhardt a italský karosář Stola jej postavil na technickém základu Maybachu 57. Šlo o dlouhý a luxusní grand tourer, jehož srdcem byl šestilitrový dvakrát přeplňovaný dvanáctiválec s výkonem přibližně 700 koní. Exelero s výkonnými pneumatikami Fulda testoval německý závodník Klaus Ludwig na vysokorychlostním oválu Nardo, kde vůz dosáhl ověřené maximální rychlosti 351 km/h.

Tyto čtyři unikátní vozy podtrhují jednoduchý fakt: výrobci pneumatik a tuneři v některých obdobích stavěli spektakulární stroje na míru, aby pneumatiky dostali až na hranici možností a ověřili jejich výkony na silnici i na trati.