Pontiac Grand Prix: Ikona amerických muscle a luxusních kupé s výjimečnou historií

Pontiac Grand Prix patří mezi nejznámější americké personal luxury coupé, které jedinečně spojuje charakter muscle car s prvotřídním komfortem. I když si mnoho klasických automobilů zaslouží respekt, málokterý příběh je tak poutavý jako nedávné znovuzrození modelu Grand Prix z roku 1970 vybaveného vzácnou čtyřstupňovou manuální převodovkou Hurst – vozu, z nějž dnes existuje jen několik kusů. Podívejme se na jeho fascinující historii, design, výkon i na heroickou renovaci, která ukazuje, že kultura muscle cars stále žije.

Původ Pontiac Grand Prix: Luxus a americká síla

Pontiac představil Grand Prix v roce 1962 s cílem oslovit náročné zákazníky a nabídnout jim víc než jen běžné přepravní vozidlo. Grand Prix postavený na robustním podvozku Catalina byl vybaven sportovními sedačkami, středovou konzolou a důrazem na potěšení z řízení. V prvním roce se prodalo přes 30 000 vozů. Již v roce 1963 se prodeje více než zdvojnásobily na téměř 73 000, což je úctyhodné vzhledem k prémiovému postavení i ceně automobilu.

Mezi lety 1965–1968 prošel Grand Prix výraznou proměnou a získal takzvané „Coke-bottle“ linie, které se staly poznávacím znakem nejlepší americké produkce. Pod kapotou se mohla nacházet kultivovaná 389 V8 i ohromující 428 HO Tri-Power agregát se silou až 390 koní pro opravdové nadšence. Výroba se držela kolem 50 000 kusů ročně, přesto právě vysoce výkonné a limitované verze zůstávají u sběratelů obzvlášť žádané.

Třetí generace: éra G-body a sběratelská vzácnost

V letech 1969–1972 vstoupil Grand Prix do éry G-body, které mnozí považují za zlatý věk tohoto osobního luxusního kupé. Modelový rok 1969 znamenal pro značku rekord – Pontiac vyrobil 112 500 těchto vozů, což bylo dáno atraktivním designem i silným základním V8 motorem s objemem 400 kubických palců o výkonu až 350 koní (ve verzích s vysokou kompresí). Zákazníci si mohli vybrat třírychlostní manuál nebo automatickou převodovku Hydramatic.

Rok 1970 přinesl zásadní změny, kdy se místo slavného 428 V8 objevil ještě větší a silnější motor 455-ci V8. Zachoval maximální výkon 370 koní, ale posunul točivý moment až na působivých 500 lb-ft. Obě V8 – 400 i 455 – šlo kombinovat se vzácným podlahovým čtyřstupňovým manuálem Hurst, po kterém dnes sběratelé muscle cars doslova prahnou. V roce 1970 opustilo továrnu pouze 329 těchto manuálních Grand Prix, což z nich činí jedny z nejvzácnějších historických Pontiaců.

Přestože schopnosti modelu rostly, prodeje tehdy prudce spadly na přibližně 66 000 kusů, což znamenalo meziroční pokles o 40 %, zejména kvůli měnícím se preferencím zákazníků a ekonomickým výzvám. Vrcholu výroby nicméně Grand Prix dosáhl v roce 1978 s více než 228 000 kusy, avšak tyto pozdější modely už byly menší a méně zaměřené na výkon. Právě G-body Grand Prix z počátku 70. let, zejména přeživší kousky se čtyřstupňovým manuálem Hurst, patří dnes mezi sběrateli k nejvyhledávanějším pro svůj styl, výkon a exkluzivitu.

Převodovky a vzácnost verzí Hurst

Většina zákazníků volila pohodlný automat Turbo-Hydramatic, který podtrhoval luxusní charakter Grand Prix. Jen hrstka nadšenců si vybrala čistý řidičský zážitek – konzolově uložený čtyřstupňový manuál Hurst. Manuály se nabízely jen do poloviny roku 1971, today patří mezi opravdové rarity. Pro srovnání, čtyřstupňová převodovka v roce 1970 znamenala příplatek 226 dolarů – což tehdy představovalo značnou investici.

Neuvěřitelná renovace: příběh mechanika z YouTube

Zachraňování klasických automobilů je plné napětí, překvapení a technické šikovnosti, o čemž se přesvědčil i Jeff Herrick z kanálu Chief Classics na YouTube. Tento nadšenec a věrný fanoušek Pontiacu z Nebrasky narazil na svůj Grand Prix spíše náhodou. Původně přišel koupit slavný 1965 Catalina 2+2 se 421 HO Tri-Power motorem, ale jeho pozornost upoutal zrezivělý, léta odstavený Grand Prix 1970 na zadní části dvora prodejce.

Auto mělo najeto 90 000 mil a dlouhý seznam technických problémů. Léta zanedbání a děravá palivová nádrž zanechaly stopy. Původní motor sice zůstal, ale byl ve špatném stavu, karoserie měla typickou korozi, dokonce i pod bílou vinylovou střechou. Přes všechnu zanedbanost auto lákalo svou vzácností a potenciálem.

Oživení legendy

Prvním krokem bylo rozpohybování ikonického 400 V8 motoru. Po přilévání čerstvého benzínu do karburátoru a výměně svíček se podařilo motor nastartovat. Přesto se ukázalo, že po letech nečinnosti tři ze osmi válců nedosahují potřebného tlaku, jak odhalil test komprese. Přesto vůz přežil.

Následovala nezbytná výměna oleje, kterou si kvůli specifickému dvojitému STP filtru mechanik užil i s dávkou výzev. Pozornost pak zamířila k hlavnímu lákadlu: čtyřstupňovému manuálu Hurst – a tady Jeff zjistil, že v převodovce místo oleje našel kalnou vodu, což není u dlouho odstavených a opuštěných aut výjimkou.

Netěsný těsnicí kroužek kardanové hřídele na mohutné 12-bolt nápravě i zatuhlé klouby si vyžádaly kompletní servis podvozku. Jeff pečlivě opravil těsnění a kompletně promazal hnací soustavu, aby vůz vydržel další jízdy.

Renovace palivového a brzdového systému

Oživení Grand Prix si vyžádalo nejen trpělivost, ale i vynalézavost, obzvlášť při řešení starých palivových a brzdových vedení. Palivová soustava byla zkorodovaná a filtry ucpané, takže na první pokusy o nastartování pomohla provizorní hadička. Původní startér brzy odmítl službu, takže byl nahrazen moderním kusem pro spolehlivé starty.

Otestování řazení ukázalo, že Hurstova páka sice funguje, ale vyžaduje pevnou ruku. Po důkladném promazání a čištění Jeff konečně prořadil všechny čtyři převody – což připomíná autentický zážitek z řízení americké muscle car.

Bez bezpečných brzd ale není vůz připraven na silnici. Právě zde čekala největší výzva: netěsný vyrovnávací ventil a zatuhlé nouzové brzdové lanka znamenaly nutnost improvizovaných oprav. Nakonec Jeffova vytrvalost slavila úspěch a Grand Prix se poprvé po mnoha letech vydal na krátkou zkušební jízdu – kterou však přerušila selhávající palivová soustava.

Když provizorium nestačilo, Jeff zvolil typický trik renovátorů klasických aut – přenosnou benzinovou nádrž v kufru, aby mohl vynechat komplikovanou původní soustavu.

Výkon, trh a srovnání s konkurencí

Pontiac Grand Prix Hurst 1970 byl silným hráčem v segmentu luxusních muscle kupé. Nabízel až 370 koní a 500 lb-ft točivého momentu v kombinaci s výrazným designem a unikátní možností čtyřstupňového manuálu. Konkurenční značky jako Chrysler nebo Ford nabízely vlastní varianty výkonných kupé, Pontiac však vynikal kombinací agility G-body podvozku, elegantního interiéru a verzemi určenými opravdovým fanouškům.

Mezi sběrateli si právě začátkem 70. let postavené Grand Prix stále drží vysokou hodnotu, obzvlášť s původní manuální převodovkou Hurst a továrními výkonnými V8. Přeživší vozy s původním pohonem patří dnes mezi nejvzácnější, a proto dosahují vysokých cen na aukcích i při soukromém prodeji.

Závěr: Dědictví muscle cars pokračuje

Oživit mimořádně vzácný kousek, jakým je Pontiac Grand Prix Hurst 1970, představuje opravdovou výzvu. Díky nadšení, technické zručnosti a respektu k historii Jeff Herrick zachránil kus zlaté éry Detroitu a připomenul všem sílu a přitažlivost pravých muscle cars. S investicí okolo 1 500 dolarů do dílů a mnoha hodinami strávenými renovací je tento Grand Prix opět připraven na další kapitolu svého života – a možná už brzy najde nového majitele, který ocení jeho legendární status.

Pokud hledáte autentický G-body muscle car nebo si chcete vychutnat skutečné znovuzrození klasiky, příběh (a video) tohoto Pontiac Grand Prix vás jistě nadchne.